Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Po roce jsem se opět vydal za rybami do středního Norska, do fjordů Norského moře poblíž ostrova Hitra. Třikrát jsme jeli v sestavě já, taťka a kamarád Jarda, letos došlo k mírné změně a místo taťky s námi jel Jardův kamarád Pavel. V bungalovu jsme bydleli se super kluky Slávkem a Rudou, se kterými jsem občas vyrazil na noční rybolov (na druhou směnu, někdy jsem byl na moři v kuse i 20 hodin).
Za tři předchozí výpravy v počátku léta bych si troufl říct, že už relativně vím „jak na ně“, ale letos skoro nic z dřívějších let nefungovalo, a to asi především díky dlouhodobě nevlídnému a chladnému počasí v Norsku, díky kterému nenajely ryby do mělčin a držely se spíše v hloubkách. Po cestě naměřil teploměr v noci dokonce 0 stupňů; když jsme pak dorazili do rybářského kempu, teploty se pohybovaly do 10°C a byl tak silný vítr, že nebylo vůbec možné vyrazit na moře. Skupině před námi počasí nedovolilo počasí vyplout dokonce 4x z devíti dnů; naše předpověď pro další dny byla však naštěstí lepší.
První dny jsme tedy ryby hledali, zkoušeli, sem tam nějakou rybu chytili, ale nebyla to žádná sláva. Občas nějaká treska, menší mník, někdy jsme narazili na hejno makrel a to byla zábava! I když jsme tresky začali objevovat (jinde než dříve a v podstatně větších hloubkách min. 20-40 m), tak v půlce pobytu přestaly brát. Po celém dni rybaření jsme měli sotva pět ryb, proto jsme změnili strategii a zkoušeli lov mníků na hloubkách 70-100 m. Toto nouzové řešení se nakonec ukázalo být spásný nápad. První záběr a zanedlouho byl v lodi mník 117 cm. Postupně přibyly další úlovky v rozmezí 80-125 cm, ty největší už měly kolem deseti kilo. Zabral nám také tři čtvrtě metrový žralok ostroun, kterého jsme v Norsku dosud neulovili a byl příjemným zpestřením rybí skladby. Když už se blížila půlnoc a hladina moře se zklidnila tak, že jsme skoro nedriftovali a spíše stáli na místě, rozhodli jsme se vrátit do kempu. Přišel mi ale ještě jeden záběr a hned po záseku bylo jasné, že to nebude žádný drobeček. Ryba hned od záseku bojovala a byla hodně těžká, takže jsme byli napjatí, co je na konci. Když se na hladině vyvalilo tělo, tak jsme jen zalapali po dechu, takovou obludu jsem nečekal ani v nejbujarejším snu. Měli jsme problém dostat ji do lodi, jak byla těžká. Mník mořský neuvěřitelných 150 cm, váha v kempu pak ukázala neskutečných 18 kg. Krásný rybářský zážitek na celý život! Za dvě hodiny rybolovu jsme chytili žraloka a 8 mníků, z toho 5 bylo přes metr a jako tečka jeden a půl metru dlouhý „drobeček“.
Další den jsme mníky nepokoušeli, ale tresky pořád nebraly. Tak jsme předposlední den ještě jednou na ně vyrazili, opět jich chytili 8, ale jen dva přes metr (Jarda 125 a 10,5 kg, já 124 a 10 kg). V noci jsme pak ulovili konečně zas nějaké tresky, takže poslední dny byly dokonalé. Jako tečku za naším pobytem jsme se poslední den vydali na pár hodin zkusit najít makrely. Trefili jsme hejna a to byl doslova koncert. Tahali jsem je i po pěti na jeden nához a mohli lovit a lovit, ale už jsme museli říct Dost!, protože bychom nevěděli, co s nimi dělat. Myslel jsem si, že máme v bedně tak 40 ryb, nakonec jich bylo 80. Nádherné zakončení "jiného" pobytu v Norsku. A nutno říci, že ač to vypadalo všelijak, tak nakonec (díky mníkům a makrelám) velmi úspěšném.
Vedle rybaření bylo krásným zážitkem pozorování mořských orlů při lovu, dovádění sviňuch (delfínů) kolem lodi nebo neuvěřitelné západy a východy slunce. I když to bylo „těžké“ rybaření (díky zimě, větru a náročném lovu v hloubkách), opět to stálo za to a vraceli jsme se plni úžasných zážitků. Každý rok je jiný a umí překvapit, proto se už těšíme na ten další!
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 50 zobrazení
  • 0
  • 00
V rámci Erasmus+ Teaching Mobility jsem odcestoval na pracovní pobyt na univerzitu v Mariboru, kde jsem přednášel pro studenty Filozofické fakulty. Chvíle volna jsme s kolegyní Alenou využili k procházkám po městě, vydali jsme se také lanovkou do hor nad městem do Mariborsko pohorje (1042 m.n.m.). Navštívili jsme také nedaleké město Ptuj, nejstarší historické město ve Slovinsku. Obě města mají velmi hezkou architekturu a příjemnou atmosféru, což je ostatně příznačné pro celé Slovinsko.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 35 zobrazení
  • 0
  • 00
První březnový týden jsem vyrazil s dobrovolníky z organizace PřesHranice z.s. (www.preshranice.eu) na humanitární cestu na Zakarpatskou Ukrajinu.
Cílem první části pobytu bylo město Svaljava, kde organizace mj. realizuje projekt školy pro děti sociálně znevýhodněného prostředí, především z blízké romské osady. Ze strany organizace i krajského úřadu byla iniciována nabídka spolupráce s Pedagogickou fakultou UP v Olomouci s vizí zajištění stáží pro studenty ve zmíněné škole, příp. participace na dalších sociálně-pedagogických aktivitách v rámci regionu. První setkání na Svaljavské krajské radě s hejtmankou Miroslavou Lyvch a vedoucí školského odboru Editou Grabar nastínilo linie budoucí spolupráce a především zájem ukrajinské strany pro stáže studentů a participace na projektu.
Druhá část cesty směřovala do Volovce a především do Koločavy, kde organizace realizuje projekty zaměřené na rozvoj zdravotnictví a školství, součástí pobytu byl také sportovní den pro děti z koločavské základní školy a ústavu pro děti s mentálním postižením ve Vilšanech.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v březnu
  • 86 zobrazení
  • 0
  • 00
Maledivy jsou označovány za tropický ráj, do kterého míří ročně více než milion turistů. Důvodem, proč jsem se do této ostrovní země se sotva 350 tisíci obyvatel vydal, byly však nevšední rybářské zážitky. Pokud se ale již člověk na Maledivy vydá, byla by škoda neseznámit se s místní kulturou a specifiky země. První část alba přiblíží kolorit hlavního města Male (105 tisíc obyvatel, které se rozprostírá na ploše několika málo kilometrů čtverečních a je využito snad do posledního decimetru stavební plochy ostrova, na kterém leží). To je kontrast oproti ostatním, nesrovnatelně méně obydleným ostrovům. Bavilo mě bloumat ulicemi a pozorovat lidi, žít na chvíli kousek jejich životů a zaznamenat okamžik setkání. Fascinují mě tržnice (hlavně rybí) a rej lidí, osobitost prodávajících i jejich skryté příběhy.

Druhá část alba zachycuje především zážitky spojené s tím nejpodstatnějším, kvůli čemu jsem cestoval, a to týdenní plavbu mezi atoly a intenzivní rybaření. Těch sedm dnů mě dostalo na vrchol rybářského blaha! Sice se nám nepodařilo ulovit plachetníka, kterého jsme si všichni moc přáli, ale rozmanitost ryb a zážitky spojené s jejich lovem jsou nepopsatelné. Především zdolávání žraloků až do tří metrů délky byl zážitek na celý život. A to jsme je cíleně ani nelovili, jen se nám vždy "připletli" na nástrahu.

Závěrečná část fotek přiblíží, co dělá Maledivy tak vyhledávanou turistickou destinací – malebné ostrůvky s bílými plážemi a blankytným mořem, to v kombinaci se žhnoucím sluncem vytváří ideální místo pro relax a dovolenou. A bylo by hřích nenahlédnout pod mořskou hladinu, kde je to pastva pro oči díky všem barvami hýřícím rybám. Při troše štěstí narazíte i na žraloky vouskaté, manty či želvy. A nahlédnout do života obyčejných lidí na některém obydleném ostrůvku je už jen úžasný bonus.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 262 zobrazení
  • 0
  • 00
Na cestě za rybářským maledivským dobrodružstvím jsem měl při přestupu v Kataru trochu času na návštěvu hlavního města Dauhá, především oblasti Souq Waqif. Moc si na honosná města nepotrpím, ale určitě zajímavé místo a nová zkušenost. A hlavně akční narozeninový den!
více  Zavřít popis alba 
  • 31.1.2019
  • 43 zobrazení
  • 0
  • 00
Konec roku 2018 jsem se vydal strávit s partou nadšenců z Expediční klubovny na Ukrajinu. Program na několik málo dnů byl extrémně nabitý, ale naprosto skvělý a akční. Cestovali jsem přiváženě vlakem, kde jsme také na trase Kyjev - Užhorod oslavili Silvestra a příchod Nového roku. V rámci cesty jsme hráli hru Sekta a plnili řadu úkolů (včetně koupání v řece Už). Úžasná byla návštěva Koločavy, silné naopak bylo zavítat do Černobylu a Pripjati. Povánoční Kyjev měl také své kouzlo, celkově skvělé dny s partou skvělých lidí a spoustou nezapomenutelných zážitků.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2018
  • 76 zobrazení
  • 0
  • 00
Díky cestě na konferenci ICERI 2018 jsem měl možnost navštívit s kolegy jihošpanělkou Sevillu, hlavní město Andalusie. Samotné město i jeho okolí musí nadchnout každého svou atmosférou, úchvatnými místy a stavbami a tepajícím jižanským životním stylem. Nesmí chybět podmanivá hudba, vynikající kuchyně a všudypřítomný španělský temperament. V rámci pracovního programu měli možnost také navštívit malebné historické město Ronda, které stojí na vrcholku skály a je rozděleno hlubokým kaňonem. Úchvatné, fascinující místo! Fotografie jsou myslím dostatečně vypovídající…
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2018
  • 33 zobrazení
  • 0
  • 00
Díky cestě na konferenci v Seville jsme s kolegy mohli využít volnou neděli před konferencí k návštěvě ministátu Gibraltar, odkud je to coby kamenem dohodil (a zbytek doplul) do Maroka. Gibraltar má pouhých 6,7 m2 rozlohu a populaci přibližně 33 tisíc obyvatel. Příznačná je skála, která zabírá podstatnou část země, také všudypřítomné opice, které Vám vlezou skoro všude. Každopádně je to malebné místo na břehu Středozemního, které určitě stojí za návštěvu.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.11.2018
  • 42 zobrazení
  • 0
  • 00
Japonsko bylo jednou ze zemí, které jsem si přál navštívit. Chtěl jsem poznat jedinečnou historii této země, kulturu, životní styl či přírodní krásy. Příležitost se naskytla díky pozvání k odborně-přednáškovému pobytu na univerzitě v Kjótu, kam jsem odcestoval v září 2018. Když už jsem do Země vycházejícího slunce cestoval, chtěl jsem také vidět a zažít co nejvíc. První týden jsem měl ještě dovolenou a strávil jsem ho na ostrově Hokkaidó na severu země, a to především v Sapporu a jeho okolí. Hned po příletu jsem zažil své první zemětřesení, naštěstí mírnější (o síle 3 stupně Richterovy stupnice), ne tak ničivé, které ostrov postihlo krátce před mým příletem (6,7 RS). V době pobytu na ostrově Hokkaidó jsem prošel či projel některá významná místa – v Sapporu Ódóri park s dominantou televizní věže, areál skokanského můstku nad městem, kde je vystavěno také olympijské muzeum připomínající historii olympionismu a zimní olympijské hry Sapporo 1972. Dechberoucí byl národní park Shikotsu-Toya s dominantou jezera Toya a mnoha vulkány, mj. aktivního Usu. Malebné bylo město Otaru s vodními kanály a krásným pobřežím.

Po týdnu jsem se již letecky přesunul jižněji na ostrov Honšú, do Kjóta, kde začal můj odborně-přednáškový pobyt na Kyoto Sangyo University. Univerzitní kampus se rozprostírá na okraji města, žije si svým komunitním životem, jako je to typické pro mnohé západní univerzity. Má své obchody, restaurace, bankomaty, autobusová spojení a další specifika. Vedle přednášek a mnoha zajímavých odborných setkání jsem také navštívil několik škol a zavítal také do výuky, setkal se učiteli i žáky a měl možnost poznat japonský edukační systém. Překvapivou zkušeností byla nízká znalost angličtiny ve společnosti, ale překvapivě i mezi mladými lidmi. Resp. bylo mi osvětleno, že možná Japonci mnohdy anglicky umí, ale mají strach komunikovat, protože jazyk běžně neužívají.

Jak se však říká, nejen prací je člověk živ, tak jsem první volný víkend v rámci mého pracovního pobytu využil k návštěvě jednoho z nejjižnějších měst Japonska Kagoshima. Z Kjóta je to sice přes 900 km, ale jedna z naprosto úžasných věcí na Japonsku je shinkanzen, který protíná zemi od jihu až k ostrovu Hokkaidó a relativně velké vzdálenosti zvládnete za pár hodin. Do Kagoshimy jsem cestoval 4,5 hodiny, tzn. průměrná rychlost vlaku se zastávkami byla 200 km/h (a nejvyšší, kterou jsem naměřil, byla 298 km/h). A to jsem nejel zdaleka nejrychlejším shinkanzenem Nozomi, který to zvládne ještě o trochu rychleji. Každopádně, doposud jsem o japonském rychlovlaku jen slyšel nebo četl, teď už mám splněný další klukovský sen. Kagoshima sama o sobě není typické velkoměsto jako Tokyo nebo Ósaka, žije si svým poklidnějším životem v kagoshimském zálivu Východočínského moře. Jeho hlavní dominantou je aktivní vulkán Sakurajima na nedalekém poloostrově, kam jsem zavítal na půldenní výlet. Na kole jsem objel celý (polo)ostrov (necelých 40 km), proto mnoho fotek z výletu je právě se sopkou, jejíž valící se dým byl fascinující. V návětrné straně jsem se také musel chránit rouškou, abych nevdechoval sopečný popel a na závěr se musel celý vykoupat v moři a smýt saze z těla.

Volné chvíle v Kjótu jsem využíval k návštěvě zajímavých míst ve městě a okolí. Několikrát jsem se setkal s přirovnáním „romantické Kjóto“ a musím uznat, že toto označení je víc než trefné. Město má úžasnou, osobitou atmosféru, mnoho poetických míst, ze kterých dýchá dávná japonská historie. Honosí se úchvatnými chrámy jako zlatý chrám Kinkaku-ji, svatyně Kamigamo nebo chrám Fushimi Inari s cestou z rudých bran torii. Navštívit musíte čtvrť Gion, kde i dnes můžete potkat gejši (a já to štěstí měl!), a mnoho dalších zajímavých míst.

V dalších volných dnech jsem navštívil ještě několik mimořádných míst. Jedním z emotivně nejsilnějších zážitků byla návštěva Hiroshimy, která je dvě hodiny shinkanzenem od Kjóta. Nejdřív jsem navštívil ostrov Miyajima, odkud se (za přílivu) tyčí z vody majestnátná rudá torii (brána). Měl jsem jen smůlu, že jsem "trefil" odliv, ale zase jsem se mohl procházet kolem ní. Pak už jsem se přesunul do Hiroshimy a snad každého humánně smýšlejícího člověka toto místo "dostane". Chodíte po místech, kde se se 6. srpna 1945 zastavil čas a s ním desítky tisíc lidských životů. Přemýšlíte, jak se vůbec něco takového mohlo stát a rozum vám to nebere. Byl to nepopsatelně hluboké, plné beznaděje…

I když osobně příliš nepreferuji návštěvu měst, tak být v Japonsku a nenavštívit Tokyo je jako procestovat ČR a nebýt v Praze. Proto jsem se o volném víkendu vydal navštívit i toto velkoměsto, kde se mísí stará japonská historie s rysy typického moderního velkoměsta. Našel jsem si pro sebe to nejpodstatnější k vidění, především s nádechem tamní historie a osobité kultury. Na závěr pobytu jsem si ještě udělal krátký výlet do města, kde se nachází unikátní hrad Himeji s přilehlými romantickými japonskými zahradami. Na konec pár obrázků z Ósaky, kde jsem navštívil několik top míst při mém příletu a odletu, mj. Ósacký hrad nebo čtvrť Dotonbori.

Japonsko musí nadchnout každého. Tři týdny na poznání jsou na tak jedinečnou zemi poměrně málo, protože je toho ještě mnoho k vidění a objevování, proto vím, že se do Země vycházejícího slunce jednou určitě vrátím!
více  Zavřít popis alba 
  • září 2018
  • 29 zobrazení
  • 0
  • 00
V rámci mého desetidenního pracovního pobytu v Kapském městě (účast na World Educational Research Association Congress, pobyt na Cape Peninsula University of Technology, Faculty of Education a návštěvy tamních škol) jsem se můj pobyt na jihu Afriky snažil maximálně využít pro navštívení top míst v této velmi zajímavé zemi, kterou Jihoafrická republika bezesporu je. Mimo jiné jsem si prošel Kapské město, s kolegy z konference jsme vyrazili k Mysu dobré naděje nebo jsem dostal pozvání na setkání s přáteli z univerzity do malebného rybářského městečka Hout Bay. Mí hostitelé, kolegyně z univerzity Felicity s manželem Mickeym, byli úžasnými průvodci, a díky nim jsem mnohem víc pronikl do specifik této země. Úžasný a nezapomenutelný byl také výstup na Stolovou horu do 1100 m.n.m. a výhledy na Kapské město a oceán byly neopakovatelné...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 62 zobrazení
  • 0
  • 00
Díky vítězství v MČR v autostopu v roce 2017 jsme s parťačkou Lenkou a dalšími čtyřmi kamarády vyrazili na dva týdny do Kyrgyzstánu, nádherné země, kde se mj. rozprostírá pohoří Ťan-šan s vrcholy až přes 7 tisíc metrů vysokými. První týden jsme strávili v horách v okolí města Karakol a nedaleko jezera Issyk. Zvládli jsme přes 60 km s mnoha náročnými převýšeními, nejúžasnější byl výhled z 3930 m na blankytné jezero Ala-kul a majestátné zasněžené vrcholky hor na obzoru. Navštívili jsme také kaňon Skazka (Pohádka), solné jezero, národní park Ala-Akča a mnoho dalších zajímavých míst. Byli jsme nadšení z krás země i přátelských lidí, kteří nám mnohdy nezištně pomohli. Život nemají jednoduchý, ale stále se usmívají a mají srdce na dlani. Víc napoví samotné fotografie…
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 119 zobrazení
  • 0
  • 00
Po třech letech jsme se v osvědčené partě já, taťka a kamarád Jarda vydali za rybářskými zážitky do Norska. Tentokráte trochu v pozdějším termínu (místo června v červenci), abychom vyzkoušeli, který je lepší. Na sraz v Praze nás přišli vyprovodit Janča s kluky a pak už jsme se vydali na dlouho cestu na ostrov Hitra (2000 km, 38 hodin, z toho 8 hodin na trajektu).
První dny jsou většinou o testování, kde by mohly ryby být a brát, je to alchymie období, počasí, tahu ryb atp. Dny byly různě úspěšné, ale vždy jsme do kempu nějaké dovezli a oživili po několika letech večerní rituál - já s Jardou čistíme, kucháme, balíme, mrazíme; taťka chystá večeři. Dokonalá dělba práce. V prvních dnech jsme většinou chytali tresky obecné a tresky polak, podařilo se nám chytit i makrely a malého mníka. Druhý den máme však jeden neskutečný zážitek, protože mi na prut zabral obrovský halibut (platýz), kterého jsme hodinu a 40 minut zdolávali, vozil nás i s lodí, ale nedostali jsme ho ode dna a nakonec zajel mezi nějaké kořeny na dně a uvolnil se. Vzhledem k síle ryby to muselo být monstrum, takže šance ne její vylovení byla fakt malá. Každopádně zážitek na celý život!!! Na fotkách je vidět ohnutý prut, jak nás ryba "táhne" a obrázek ze sonaru, jak s námi těch 100 minut křižoval v laguně.
V dalších dnech pobytu máme za sebou mnoho dalších krásných úlovků. Ať už červené tresky, pyskouna skvrnitého, tak kapitální tresky obecné, kterou ulovil Jarda (měla 90 cm a 7 kg). Taťka zdolal zase krásného polaka 74 cm. Rybáři tu ulovili i jiné zajímavé druhy, vedle rejnoka také třeba halibuta, vyfotil jsem tuto zajímavou rybu z obou stran (v několikanásobně větším provedení jsem ho měl na prutě druhý den). Zážitkem jsou tu i bílé noci, kdy slunce na pár hodin zajde jen za obzor a časně z rána zase vychází. Jsou to fascinující scenerie.
Ale to jen dovolená, ale taky pěkná dřina. Pokud si nějaké ryby chceme dovést domů, trávíme denně hodiny ve filetárně - oškrábat šupiny, vykuchat, nafiletovat, zabalit, zamrazit... V noci padáme únavou do postele.
Ve zbývajících dvou dnech u moře nám moc nepřálo počasí. Bylo krásně a jasno, bez větru, takže pro rybaření nejhorší kombinace. Vyrazili jsme proto lovit na hloubku, kde by slunečné počasí nemělo vadit. Občas se nám ve sloupci podařilo narazit na hejno makrel, někdy projelo hejno kelerů (treska tmavá), což je krásná tmavá sportovní ryba (největšího chytil taťka, a to 62 cm). Zatímco kluci chytali ve sloupci přibližně 20-60 m pod lodí, já svou nástrahu spouštěl až na dno (v rozmezí 80 až 100m hluboko) a pokoušel se ulovit mníka. Chytil jsem dva, větší měl 85 cm. Byl jsem nadšený, krásná tříkilová ryba (ale zdolávání ze 100 m makačka)! Pak jsem měl na dně ještě další záběr, ryba byla evidentně těžší a bojovnější a dlouhé minuty trvalo, než se nám ukázala na hladině. K našemu úžasu mi zabral unikátní vlkouš obecný (al. mořská kočka)! Není běžné ji ulovit, je velmi (a)typická svým strašidelným vzezřením; člověk musí být i velmi opatrný, protože má velmi silné čelisti, kterými drtí škeble a prý jednoduše připraví o prst. Obrovský zážitek a v zásadě rarita, na kterou se chodili v kempu dívat i ostatní rybáři. Vlkouš měl 84 cm a 5,30 kg, takže velmi úspěšný lov na závěr. Ten jsme ještě završili poslední den, kdy jsme rybařili zkráceně jen do odpoledne. Chytil jsem další 3 nádherné mníky 81, 84 a 87 cm, malinkého okouníka a pak jsme měli několik kelerů.
Letos jsme nachytali nejvíc ryb, nejvíc druhů - 10 (treska obecná, treska polak, treska tmavá - keler, treska jednoskvrnná, mník bělolemý, makrela, pyskoun skvrnitý, okouník, vlkouš obecný, sleď), máme největší tresku obecnou (90 cm), mníka (87 cm), vlkouše (84 cm), kelera (62 cm), polaka byl letos největší 74 cm. Navíc jsme plní úžasných zážitků, nových zkušeností a nemůžeme naši rybářskou expedici hodnotit jinak než úspěšně.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 115 zobrazení
  • 0
  • 00
Díky pracovní cestě na 9th World Conference on Psychology, Counselling and Guidance jsem zavítal do západního Turecka, do města Kuşadası ležícího na břehu Egejského moře. V okolí se pak nachází řada krásných a zajímavých míst, které jsem měl možnost ve volnu navštívit. Jedná se o románské město město Ephesus, malebná vesnice Şirince, unikátem pak byly travertinové terasy v Pamukkale.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2018
  • 155 zobrazení
  • 1
  • 00
V předvelikonočním čase jsem odcestoval na Erasmus mobilitu do belgického Leuvenu, kde se konal International Week s podtitulem "Happiness in Education", a to za účasti kolegů z Belgie, Španělska, Turecka, Jihoafrické republiky a Bhútánu. Příjemné setkání s přátelskými lidmi v poetickém městě. Bonusem na závěr půldenní návštěva Bruselu před odletem domů.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2018
  • 32 zobrazení
  • 0
  • 00
S přáteli jsem se vydal za poznáním Srí Lanky, kouzelné ostrovní země, kde žijí neuvěřitelně pozitivní, přátelští a usměvaví lidé. Vedle toho každého uchvátí místní příroda, rozlehlé čajové plantáže na horských svazích, jedinečná kultura a poklidná existence několika náboženství vedle sebe. A je jedno, jestli jste buddhisté, křesťani či muslimové, společně se můžete vydat na pouť na posvátnou Adamovu horu. ¨
Naše trasa vedla z Negomba do Kandy, v Hattonu jsme navštívili čajové plantáže a tamilskou školu, vystoupali na Adam´s Peak, seznámili se s výrobou čaje v Lipton Tea Factory. V Udawalawe NP jsme vedle mnoha dalších zvířat pozorovali majestátné slony, v Tangalle vyrazili za východu slunce na ryby, v Mirisse jsem se potápěl se želvami... Srí Lanka je úžasná přátelská země, která musí chytit za srdce každého.
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2017/2018
  • 112 zobrazení
  • 0
  • 00
V předvánočním čase jsem se s přáteli vydal na svou první výpravu na "černý kontinent", do západoafrického Senegalu. Často jsem si představoval, jak žijí lidé v Africe, ale samotné poznání jejich kultury a životních podmínek dá víc než všechny knihy či cestopisy. Právě obyčejné lidi a děti v jejich každodenním životě jsem se pokusil zachytit na svých snímcích. Pobývali jsme v městečku Sali, odkud jsme vyjížděli na výlety do okolí. Navštívili jsme NP Kaolack, kde jsme se vydali mezi lodí mezi mangrovy na výlet a do vesnice Baout. Vyrazili jsme také do NP Bandia, kde bylo možné vidět mnoho zvířat z celé Afriky. Zážitkem bylo vidět Růžové jezero, kde startovala Rallye Paříž – Dakar, poetická byla návštěva pláže v Someone nebo unikátního ostrova Gorée, kde bývalo překladiště otroků.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017
  • 125 zobrazení
  • 0
  • 00
Vypravili jsme se s přáteli na desetidenní pobyt do Senegalu s plánovanou půldenní zastávkou v předvánočním Lisabonu. To by si však nesměli pátek (a den našeho odletu) vybrat pracovníci letiště v Dakaru pro stávku a z několikahodinové návštěvy Lisabonu byla rázem dvoudenní. "Ukradené" dny v Africe jsme využili aspoň k prohlídce metropole Portugalska, a nutno říct, že město mělo (nejen) před Vánoci své kouzlo...
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017
  • 42 zobrazení
  • 0
  • 00
Krátká předvánoční návštěva Moskvy. Za dva dny se nedalo stihnout mnoho, ale to nejdůležitější určitě. Pravoslavné chrámy, Arbat, Rudé náměstí a konečně jsem také navštívil Mauzoleum a viděl nabalzámovaného Lenina, o kterém jsem se celé dětství učil.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.12.2017
  • 34 zobrazení
  • 0
  • 00
Rád jsem využil možnosti odcestovat na odborný pobyt na Kamčatskou státní univerzitu, navštívit po osmi letech milé kolegy a opět poznat víc z tohoto fascinujícího koutu světa. Přes pracovní týden odborné aktivity a přednášky, odpoledne a o víkendu pak ty méně formální činnosti - výlety po okolí, do termálů, k řece mezi rybáře. O volném víkendu jsem vyrazil zarybařit si na moře; krásnou neděli mě kolegové vytáhli na celodenní výlet ke kráteru sopky Gorelij (1829 m.n.m.), odkud byly fascinující výhledy na ostatní vulkány v okolí (Vyljučinskij, Korjackij, Opala, činný Mutnovskij...). Druhý týden pobytu jsem mj. vyrazil se studenty učitelským oborů a psychologie na terénní kurz a závěrečné dny volna jsem strávil u řeky Kamčatky lovem krásných sivenů, duháků a lososů.
Pro zájemce o cestu na Kamčatku doporučuji web http://kamcatka.info, kde jsou užitečné rady a nabídka služeb a pomoci od Čecha žijícího dlouhodobě na Kamčatce.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • září až říjen 2017
  • 94 zobrazení
  • 1
  • 11
Mongolsko byla jedna z mých vysněných zemí. Lákala mě rozlehlá země s krásnou, nedotčenou přírodou, a možná ještě víc poznat osobitou kulturu a život tamních lidí. V létě 2017 se mi tento sen podařilo naplnit, když jsem se vydal na třítýdenní expedici za poznáním této fascinující země. Najeli jsme 3472 km ruským teréňákem UAZ, viděli mnoho úchvatných míst, popíjeli s místními ajrag, ochutnávali místní speciality a prožili mnoho dalších zážitků, které se pokusím přes obrázky aspoň částečně zprostředkovat...
Navštívili jsme Ulánbátar, skalní útvary Baga Gazryn Chuluu, ve městě Delgertsogt jsme zažili tradiční svátek Nádam (závody na koních). Dále jsme putovali soutěskou Jolyn Am, do pouti Gobi, navštívili kláštěr Ongiin Chiid, údolí řeky a vodopád Orchon, klášter Erdene Zuu, města Charchorin, Cecerleg, Galdan Zuu, jezero Terchijn Tsagaan Nuur (Bílé jezero) a přilehlý národní park, jezero Chövsgöl…
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2017
  • 73 zobrazení
  • 1
  • 00
S kolegou Járou jsme odcestovali na desetidenní stáž na Pavlodarskou státní univerzitu S. Toraighyrova do Kazachstánu. Po noční cestě busem do Budapešti jsme doletěli do Astany, kde jsme několikahodinové čekání na noční vlak využili ke krátké prohlídce města. V Pavlodaru u vlaku jsme byli přivítáni koordinátorkou našeho pobytu Kundyz a ještě týž den začal náš odborný program (přednášky, workshopy, odborná setkání…). Na dny volna nám kolegové z univerzity zprostředkovali výlet do národního parku Bajanaul (asi 250 km jihozápadně od Pavlodaru); na závěr pro nás kazachští kolegové připravili milé překvapení – kempování a rybaření u řeky Irtyš. Večerní a ranní rybaření s úlovky krásných štik, okounů, línů a karasů, nádherný západ slunce, vaření na kotlíku a pití vodky (prostě jen tak, netřeba hledat příležitost), to vše s úžasnými a přátelskými lidmi, prostě nezapomenutelný závěr pobytu v Pavlodaru!
Po skončení stáže nám začala několikadenní dovolená a my se přesunuli na jihovýchod země, do největšího kazašského (a do roku 1997 hlavního) města Almaty. Zde jsme si na pár dnů půjčili auto, a naším prvním cílem bylo horské sportovní středisko Medeu, kde se letos konala zimní univerziáda. Dominantním sportovištěm je rychlobruslařská dráha, nejvýše položená otevřená dráha na světě. Odtud jsme lanovkou vyjeli do výšky 3200 m a udělali půldenní výstup na přilehlý vrchol Šymbulak (3420 m.n.m.), odkud jsme viděli na Almaty z jedné strany a hory na území Kyrgystánu, které se majestátně tyčí až do výšky 7 tisíc metrů. Pak už jsme vyrazili směrem na východ, kde našimi prvními cíli bylo jezero Esik ve výšce 1820 m, a Turgmenský vodopád. Vrcholem naší cesty byl Šaryn kaňon, který se nachází přibližně 200 km východně od města Almaty. Měli jsme možnost tento přírodní unikát sledovat jak shora, tak z kaňonu samotného, a dokonce jsme v něm nocovali. Poté jsme se vydali ke Kolsajským jezerům – ze tří jezer jsme navštívili sice jediné, a to jezero Kaindy, ale o to zajímavější, protože se z něj tyčí desítky stromů. V závěru našeho pobytu jsme zavítali do města Khorgos, které leží na hranicích s Čínou. Měli jsme informace, že by tam měl být velký bazar, kde se dá koupit doslova cokoliv. To se však už změnilo v rozsáhlé obchodní čínské centrum, kam jezdí Kazaši do bezcelní zóny nakupovat od peřin přes pneumatiky po lodě (tedy opravdu cokoliv). Při cestě zpět do Almaty jsme krátce navštívili rozlehlý NP Altyn Emel a vystoupali na 150 m vysokou písečnou dunu. Před odletem jsme ještě prošli Zelený bazar, což je centrální tržnice, kde koupíte vše v „bio“ kvalitě, tedy mj.různé výrobky z čerstvého koňského masa, což je pro kazašskou kulturu příznačné…
Celá stáž i pobyt v Kazachstánu byla velmi podnětná a obohacující, a to jak odborně, tak z hlediska poznání úchvatné kultury a fascinující přírody. Ještě je ale stále co poznávat a objevovat. Tak třeba příště....
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 100 zobrazení
  • 1
  • 00
Po třetím místě v 3. ročníku Mistrovství ČR v autostopu jsem se nominoval i na další ročník soutěže v roce 2017, tentokráte s kamarádkou Lenkou. Opět jsme přijali výzvu pro velké dobrodružství, a to projet stopem co nejrychleji tisíce kilometrů, a to do ukrajinské Oděsy a zpět, a po cestě splnit pět úkolů. Vyrazili jsme z Prahy v sobotu 17. 6. 2017 v 8 ráno, a ve čtvrtek 22. 6. 2017 ve 23,55 jsme byli po 5 dnech, 15 hodinách a 55 minutách zpět (včetně 24hodinové pauzy v Oděse, povinných 5hodinových pauz a splnění všech úkol). Ujeli jsme celkem 5260 km, projeli 11 zemí (Polsko, Ukrajina, Modávie vč. Podněsterské samozvané republiky, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko a Slovensko) a cestu jsme zvládli nejrychleji ze všech posádek, tzn. stali jsme se mistry ČR v autostopu pro rok 2017. Byla to neuvěřitelná jízda plná obrovských zážitků a silných setkání. Fotky a celá cesta nejsou tolik o krásách navštívených zemí, ale lidech a zmíněných silných setkáních.
Více o MČR na www.jedu.cz/stop.

Rozhovor o soutěži na rádiu Wave:
https://wave.rozhlas.cz/autostop-je-prace-s-lidmi-tomas-cech-a-lenka-dolezalova-vyhrali-mistrovstvi-cr-v-5962015
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2017
  • 145 zobrazení
  • 0
  • 00
Stáž na Högskolan Dalarna ve Falunu byla velmi zajímavou odbornou zkušeností, a to jak z hlediska setkání a diskuse se švédskými kolegy a studenty, tak díky návštěvě několika škol, kde jsme se s kolegyní Jitkou seznámili se specifiky edukačního systému našich severských přátel. V době volna jsme si prohlédli město i jeho okolí, mj. navštívili všem lyžařským fandům známý sportovní areál (a na kolech vyjeli ke skokanským můstkům) či jsme zavítali do dolu Falu Gruva. Zajímavostí nepochybně bylo naše ubytování v bývalé věznici Falu Fängelse. Po cestě zpět jsme navštívili krátce také Stockholm, bohužel zrovna v době teroristického útoku…
Kraj Dalarna (kde leží Falun), který jsme navštívili, je velmi působivý, více se o něm dočtete na: http://cestovani.idnes.cz/tam-kde-bije-srdce-svedska-0y7-/kolem-sveta.aspx?c=A010905_144123_igpohlednice_kah
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2017
  • 64 zobrazení
  • 0
  • 00
Pár úžasných dnů s přáteli na lyžích ve Slovinsku v lyžařském středisku Krvavec! Lyžování i počasí bez chyby!
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2017
  • 96 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

19. září 2008

Pohlaví

muž

Datum narození

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama