Konec roku 2018 jsem se vydal strávit s partou nadšenců z Expediční klubovny na Ukrajinu. Program na několik málo dnů byl extrémně nabitý, ale naprosto skvělý a akční. Cestovali jsem přiváženě vlakem, kde jsme také na trase Kyjev - Užhorod oslavili Silvestra a příchod Nového roku. V rámci cesty jsme hráli hru Sekta a plnili řadu úkolů (včetně koupání v řece Už). Úžasná byla návštěva Koločavy, silné naopak bylo zavítat do Černobylu a Pripjati. Povánoční Kyjev měl také své kouzlo, celkově skvělé dny s partou skvělých lidí a spoustou nezapomenutelných zážitků.

Na cestě za rybářským maledivským dobrodružstvím jsem měl při přestupu v Kataru trochu času na návštěvu hlavního města Dauhá, především oblasti Souq Waqif. Moc si na honosná města nepotrpím, ale určitě zajímavé místo a nová zkušenost. A hlavně akční narozeninový den!

V rámci mého desetidenního pracovního pobytu v Kapském městě (účast na World Educational Research Association Congress, pobyt na Cape Peninsula University of Technology, Faculty of Education a návštěvy tamních škol) jsem se můj pobyt na jihu Afriky snažil maximálně využít pro navštívení top míst v této velmi zajímavé zemi, kterou Jihoafrická republika bezesporu je. Mimo jiné jsem si prošel Kapské město, s kolegy z konference jsme vyrazili k Mysu dobré naděje nebo jsem dostal pozvání na setkání s přáteli z univerzity do malebného rybářského městečka Hout Bay. Mí hostitelé, kolegyně z univerzity Felicity s manželem Mickeym, byli úžasnými průvodci, a díky nim jsem mnohem víc pronikl do specifik této země. Úžasný a nezapomenutelný byl také výstup na Stolovou horu do 1100 m.n.m. a výhledy na Kapské město a oceán byly neopakovatelné...

Díky cestě na konferenci v Seville jsme s kolegy mohli využít volnou neděli před konferencí k návštěvě ministátu Gibraltar, odkud je to coby kamenem dohodil (a zbytek doplul) do Maroka. Gibraltar má pouhých 6,7 m2 rozlohu a populaci přibližně 33 tisíc obyvatel. Příznačná je skála, která zabírá podstatnou část země, také všudypřítomné opice, které Vám vlezou skoro všude. Každopádně je to malebné místo na břehu Středozemního, které určitě stojí za návštěvu.

Po třech letech jsme se v osvědčené partě já, taťka a kamarád Jarda vydali za rybářskými zážitky do Norska. Tentokráte trochu v pozdějším termínu (místo června v červenci), abychom vyzkoušeli, který je lepší. Na sraz v Praze nás přišli vyprovodit Janča s kluky a pak už jsme se vydali na dlouho cestu na ostrov Hitra (2000 km, 38 hodin, z toho 8 hodin na trajektu).
První dny jsou většinou o testování, kde by mohly ryby být a brát, je to alchymie období, počasí, tahu ryb atp. Dny byly různě úspěšné, ale vždy jsme do kempu nějaké dovezli a oživili po několika letech večerní rituál - já s Jardou čistíme, kucháme, balíme, mrazíme; taťka chystá večeři. Dokonalá dělba práce. V prvních dnech jsme většinou chytali tresky obecné a tresky polak, podařilo se nám chytit i makrely a malého mníka. Druhý den máme však jeden neskutečný zážitek, protože mi na prut zabral obrovský halibut (platýz), kterého jsme hodinu a 40 minut zdolávali, vozil nás i s lodí, ale nedostali jsme ho ode dna a nakonec zajel mezi nějaké kořeny na dně a uvolnil se. Vzhledem k síle ryby to muselo být monstrum, takže šance ne její vylovení byla fakt malá. Každopádně zážitek na celý život!!! Na fotkách je vidět ohnutý prut, jak nás ryba "táhne" a obrázek ze sonaru, jak s námi těch 100 minut křižoval v laguně.
V dalších dnech pobytu máme za sebou mnoho dalších krásných úlovků. Ať už červené tresky, pyskouna skvrnitého, tak kapitální tresky obecné, kterou ulovil Jarda (měla 90 cm a 7 kg). Taťka zdolal zase krásného polaka 74 cm. Rybáři tu ulovili i jiné zajímavé druhy, vedle rejnoka také třeba halibuta, vyfotil jsem tuto zajímavou rybu z obou stran (v několikanásobně větším provedení jsem ho měl na prutě druhý den). Zážitkem jsou tu i bílé noci, kdy slunce na pár hodin zajde jen za obzor a časně z rána zase vychází. Jsou to fascinující scenerie.
Ale to jen dovolená, ale taky pěkná dřina. Pokud si nějaké ryby chceme dovést domů, trávíme denně hodiny ve filetárně - oškrábat šupiny, vykuchat, nafiletovat, zabalit, zamrazit... V noci padáme únavou do postele.
Ve zbývajících dvou dnech u moře nám moc nepřálo počasí. Bylo krásně a jasno, bez větru, takže pro rybaření nejhorší kombinace. Vyrazili jsme proto lovit na hloubku, kde by slunečné počasí nemělo vadit. Občas se nám ve sloupci podařilo narazit na hejno makrel, někdy projelo hejno kelerů (treska tmavá), což je krásná tmavá sportovní ryba (největšího chytil taťka, a to 62 cm). Zatímco kluci chytali ve sloupci přibližně 20-60 m pod lodí, já svou nástrahu spouštěl až na dno (v rozmezí 80 až 100m hluboko) a pokoušel se ulovit mníka. Chytil jsem dva, větší měl 85 cm. Byl jsem nadšený, krásná tříkilová ryba (ale zdolávání ze 100 m makačka)! Pak jsem měl na dně ještě další záběr, ryba byla evidentně těžší a bojovnější a dlouhé minuty trvalo, než se nám ukázala na hladině. K našemu úžasu mi zabral unikátní vlkouš obecný (al. mořská kočka)! Není běžné ji ulovit, je velmi (a)typická svým strašidelným vzezřením; člověk musí být i velmi opatrný, protože má velmi silné čelisti, kterými drtí škeble a prý jednoduše připraví o prst. Obrovský zážitek a v zásadě rarita, na kterou se chodili v kempu dívat i ostatní rybáři. Vlkouš měl 84 cm a 5,30 kg, takže velmi úspěšný lov na závěr. Ten jsme ještě završili poslední den, kdy jsme rybařili zkráceně jen do odpoledne. Chytil jsem další 3 nádherné mníky 81, 84 a 87 cm, malinkého okouníka a pak jsme měli několik kelerů.
Letos jsme nachytali nejvíc ryb, nejvíc druhů - 10 (treska obecná, treska polak, treska tmavá - keler, treska jednoskvrnná, mník bělolemý, makrela, pyskoun skvrnitý, okouník, vlkouš obecný, sleď), máme největší tresku obecnou (90 cm), mníka (87 cm), vlkouše (84 cm), kelera (62 cm), polaka byl letos největší 74 cm. Navíc jsme plní úžasných zážitků, nových zkušeností a nemůžeme naši rybářskou expedici hodnotit jinak než úspěšně.

Díky vítězství v MČR v autostopu v roce 2017 jsme s parťačkou Lenkou a dalšími čtyřmi kamarády vyrazili na dva týdny do Kyrgyzstánu, nádherné země, kde se mj. rozprostírá pohoří Ťan-šan s vrcholy až přes 7 tisíc metrů vysokými. První týden jsme strávili v horách v okolí města Karakol a nedaleko jezera Issyk. Zvládli jsme přes 60 km s mnoha náročnými převýšeními, nejúžasnější byl výhled z 3930 m na blankytné jezero Ala-kul a majestátné zasněžené vrcholky hor na obzoru. Navštívili jsme také kaňon Skazka (Pohádka), solné jezero, národní park Ala-Akča a mnoho dalších zajímavých míst. Byli jsme nadšení z krás země i přátelských lidí, kteří nám mnohdy nezištně pomohli. Život nemají jednoduchý, ale stále se usmívají a mají srdce na dlani. Víc napoví samotné fotografie…

Díky pracovní cestě na 9th World Conference on Psychology, Counselling and Guidance jsem zavítal do západního Turecka, do města Kuşadası ležícího na břehu Egejského moře. V okolí se pak nachází řada krásných a zajímavých míst, které jsem měl možnost ve volnu navštívit. Jedná se o románské město město Ephesus, malebná vesnice Şirince, unikátem pak byly travertinové terasy v Pamukkale.

V předvelikonočním čase jsem odcestoval na Erasmus mobilitu do belgického Leuvenu, kde se konal International Week s podtitulem "Happiness in Education", a to za účasti kolegů z Belgie, Španělska, Turecka, Jihoafrické republiky a Bhútánu. Příjemné setkání s přátelskými lidmi v poetickém městě. Bonusem na závěr půldenní návštěva Bruselu před odletem domů.

S přáteli jsem se vydal za poznáním Srí Lanky, kouzelné ostrovní země, kde žijí neuvěřitelně pozitivní, přátelští a usměvaví lidé. Vedle toho každého uchvátí místní příroda, rozlehlé čajové plantáže na horských svazích, jedinečná kultura a poklidná existence několika náboženství vedle sebe. A je jedno, jestli jste buddhisté, křesťani či muslimové, společně se můžete vydat na pouť na posvátnou Adamovu horu. ¨
Naše trasa vedla z Negomba do Kandy, v Hattonu jsme navštívili čajové plantáže a tamilskou školu, vystoupali na Adam´s Peak, seznámili se s výrobou čaje v Lipton Tea Factory. V Udawalawe NP jsme vedle mnoha dalších zvířat pozorovali majestátné slony, v Tangalle vyrazili za východu slunce na ryby, v Mirisse jsem se potápěl se želvami... Srí Lanka je úžasná přátelská země, která musí chytit za srdce každého.

V předvánočním čase jsem se s přáteli vydal na svou první výpravu na "černý kontinent", do západoafrického Senegalu. Často jsem si představoval, jak žijí lidé v Africe, ale samotné poznání jejich kultury a životních podmínek dá víc než všechny knihy či cestopisy. Právě obyčejné lidi a děti v jejich každodenním životě jsem se pokusil zachytit na svých snímcích. Pobývali jsme v městečku Sali, odkud jsme vyjížděli na výlety do okolí. Navštívili jsme NP Kaolack, kde jsme se vydali mezi lodí mezi mangrovy na výlet a do vesnice Baout. Vyrazili jsme také do NP Bandia, kde bylo možné vidět mnoho zvířat z celé Afriky. Zážitkem bylo vidět Růžové jezero, kde startovala Rallye Paříž – Dakar, poetická byla návštěva pláže v Someone nebo unikátního ostrova Gorée, kde bývalo překladiště otroků.

Vypravili jsme se s přáteli na desetidenní pobyt do Senegalu s plánovanou půldenní zastávkou v předvánočním Lisabonu. To by si však nesměli pátek (a den našeho odletu) vybrat pracovníci letiště v Dakaru pro stávku a z několikahodinové návštěvy Lisabonu byla rázem dvoudenní. "Ukradené" dny v Africe jsme využili aspoň k prohlídce metropole Portugalska, a nutno říct, že město mělo (nejen) před Vánoci své kouzlo...

Krátká předvánoční návštěva Moskvy. Za dva dny se nedalo stihnout mnoho, ale to nejdůležitější určitě. Pravoslavné chrámy, Arbat, Rudé náměstí a konečně jsem také navštívil Mauzoleum a viděl nabalzámovaného Lenina, o kterém jsem se celé dětství učil.

Rád jsem využil možnosti odcestovat na odborný pobyt na Kamčatskou státní univerzitu, navštívit po osmi letech milé kolegy a opět poznat víc z tohoto fascinujícího koutu světa. Přes pracovní týden odborné aktivity a přednášky, odpoledne a o víkendu pak ty méně formální činnosti - výlety po okolí, do termálů, k řece mezi rybáře. O volném víkendu jsem vyrazil zarybařit si na moře; krásnou neděli mě kolegové vytáhli na celodenní výlet ke kráteru sopky Gorelij (1829 m.n.m.), odkud byly fascinující výhledy na ostatní vulkány v okolí (Vyljučinskij, Korjackij, Opala, činný Mutnovskij...). Druhý týden pobytu jsem mj. vyrazil se studenty učitelským oborů a psychologie na terénní kurz a závěrečné dny volna jsem strávil u řeky Kamčatky lovem krásných sivenů, duháků a lososů.
Pro zájemce o cestu na Kamčatku doporučuji web http://kamcatka.info, kde jsou užitečné rady a nabídka služeb a pomoci od Čecha žijícího dlouhodobě na Kamčatce.

Mongolsko byla jedna z mých vysněných zemí. Lákala mě rozlehlá země s krásnou, nedotčenou přírodou, a možná ještě víc poznat osobitou kulturu a život tamních lidí. V létě 2017 se mi tento sen podařilo naplnit, když jsem se vydal na třítýdenní expedici za poznáním této fascinující země. Najeli jsme 3472 km ruským teréňákem UAZ, viděli mnoho úchvatných míst, popíjeli s místními ajrag, ochutnávali místní speciality a prožili mnoho dalších zážitků, které se pokusím přes obrázky aspoň částečně zprostředkovat...
Navštívili jsme Ulánbátar, skalní útvary Baga Gazryn Chuluu, ve městě Delgertsogt jsme zažili tradiční svátek Nádam (závody na koních). Dále jsme putovali soutěskou Jolyn Am, do pouti Gobi, navštívili kláštěr Ongiin Chiid, údolí řeky a vodopád Orchon, klášter Erdene Zuu, města Charchorin, Cecerleg, Galdan Zuu, jezero Terchijn Tsagaan Nuur (Bílé jezero) a přilehlý národní park, jezero Chövsgöl…

Po třetím místě v 3. ročníku Mistrovství ČR v autostopu jsem se nominoval i na další ročník soutěže v roce 2017, tentokráte s kamarádkou Lenkou. Opět jsme přijali výzvu pro velké dobrodružství, a to projet stopem co nejrychleji tisíce kilometrů, a to do ukrajinské Oděsy a zpět, a po cestě splnit pět úkolů. Vyrazili jsme z Prahy v sobotu 17. 6. 2017 v 8 ráno, a ve čtvrtek 22. 6. 2017 ve 23,55 jsme byli po 5 dnech, 15 hodinách a 55 minutách zpět (včetně 24hodinové pauzy v Oděse, povinných 5hodinových pauz a splnění všech úkol). Ujeli jsme celkem 5260 km, projeli 11 zemí (Polsko, Ukrajina, Modávie vč. Podněsterské samozvané republiky, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko a Slovensko) a cestu jsme zvládli nejrychleji ze všech posádek, tzn. stali jsme se mistry ČR v autostopu pro rok 2017. Byla to neuvěřitelná jízda plná obrovských zážitků a silných setkání. Fotky a celá cesta nejsou tolik o krásách navštívených zemí, ale lidech a zmíněných silných setkáních.
Více o MČR na www.jedu.cz/stop.

Rozhovor o soutěži na rádiu Wave:
https://wave.rozhlas.cz/autostop-je-prace-s-lidmi-tomas-cech-a-lenka-dolezalova-vyhrali-mistrovstvi-cr-v-5962015

S kolegou Járou jsme odcestovali na desetidenní stáž na Pavlodarskou státní univerzitu S. Toraighyrova do Kazachstánu. Po noční cestě busem do Budapešti jsme doletěli do Astany, kde jsme několikahodinové čekání na noční vlak využili ke krátké prohlídce města. V Pavlodaru u vlaku jsme byli přivítáni koordinátorkou našeho pobytu Kundyz a ještě týž den začal náš odborný program (přednášky, workshopy, odborná setkání…). Na dny volna nám kolegové z univerzity zprostředkovali výlet do národního parku Bajanaul (asi 250 km jihozápadně od Pavlodaru); na závěr pro nás kazachští kolegové připravili milé překvapení – kempování a rybaření u řeky Irtyš. Večerní a ranní rybaření s úlovky krásných štik, okounů, línů a karasů, nádherný západ slunce, vaření na kotlíku a pití vodky (prostě jen tak, netřeba hledat příležitost), to vše s úžasnými a přátelskými lidmi, prostě nezapomenutelný závěr pobytu v Pavlodaru!
Po skončení stáže nám začala několikadenní dovolená a my se přesunuli na jihovýchod země, do největšího kazašského (a do roku 1997 hlavního) města Almaty. Zde jsme si na pár dnů půjčili auto, a naším prvním cílem bylo horské sportovní středisko Medeu, kde se letos konala zimní univerziáda. Dominantním sportovištěm je rychlobruslařská dráha, nejvýše položená otevřená dráha na světě. Odtud jsme lanovkou vyjeli do výšky 3200 m a udělali půldenní výstup na přilehlý vrchol Šymbulak (3420 m.n.m.), odkud jsme viděli na Almaty z jedné strany a hory na území Kyrgystánu, které se majestátně tyčí až do výšky 7 tisíc metrů. Pak už jsme vyrazili směrem na východ, kde našimi prvními cíli bylo jezero Esik ve výšce 1820 m, a Turgmenský vodopád. Vrcholem naší cesty byl Šaryn kaňon, který se nachází přibližně 200 km východně od města Almaty. Měli jsme možnost tento přírodní unikát sledovat jak shora, tak z kaňonu samotného, a dokonce jsme v něm nocovali. Poté jsme se vydali ke Kolsajským jezerům – ze tří jezer jsme navštívili sice jediné, a to jezero Kaindy, ale o to zajímavější, protože se z něj tyčí desítky stromů. V závěru našeho pobytu jsme zavítali do města Khorgos, které leží na hranicích s Čínou. Měli jsme informace, že by tam měl být velký bazar, kde se dá koupit doslova cokoliv. To se však už změnilo v rozsáhlé obchodní čínské centrum, kam jezdí Kazaši do bezcelní zóny nakupovat od peřin přes pneumatiky po lodě (tedy opravdu cokoliv). Při cestě zpět do Almaty jsme krátce navštívili rozlehlý NP Altyn Emel a vystoupali na 150 m vysokou písečnou dunu. Před odletem jsme ještě prošli Zelený bazar, což je centrální tržnice, kde koupíte vše v „bio“ kvalitě, tedy mj.různé výrobky z čerstvého koňského masa, což je pro kazašskou kulturu příznačné…
Celá stáž i pobyt v Kazachstánu byla velmi podnětná a obohacující, a to jak odborně, tak z hlediska poznání úchvatné kultury a fascinující přírody. Ještě je ale stále co poznávat a objevovat. Tak třeba příště....

Stáž na Högskolan Dalarna ve Falunu byla velmi zajímavou odbornou zkušeností, a to jak z hlediska setkání a diskuse se švédskými kolegy a studenty, tak díky návštěvě několika škol, kde jsme se s kolegyní Jitkou seznámili se specifiky edukačního systému našich severských přátel. V době volna jsme si prohlédli město i jeho okolí, mj. navštívili všem lyžařským fandům známý sportovní areál (a na kolech vyjeli ke skokanským můstkům) či jsme zavítali do dolu Falu Gruva. Zajímavostí nepochybně bylo naše ubytování v bývalé věznici Falu Fängelse. Po cestě zpět jsme navštívili krátce také Stockholm, bohužel zrovna v době teroristického útoku…
Kraj Dalarna (kde leží Falun), který jsme navštívili, je velmi působivý, více se o něm dočtete na: http://cestovani.idnes.cz/tam-kde-bije-srdce-svedska-0y7-/kolem-sveta.aspx?c=A010905_144123_igpohlednice_kah

Pár úžasných dnů s přáteli na lyžích ve Slovinsku v lyžařském středisku Krvavec! Lyžování i počasí bez chyby!

Úžasná cesta do země v západním Kavkazu, která se za dramatických podmínek (a ztráty tisíců životů) v 90. letech odtrhla od Gruzie, ale dodnes není mezinárodně uznána (jen některými zeměmi včetně Ruska, ke kterému silně inklinuje). Navštívili jsme hlavní město Suchumi, dále Gagra, středověký most na řece Besla, monumentální chrám Novyj Afon, líheň černomořských lososů, několik jeskyní, Goluboje ozero, jezero Rica, Kavkaz, Stalinovu chatu a Gorbačovovo letovisko a mnoho dalších zajímavých míst. Jedinečná kultura, úžasní lidé, fascinující příroda...

Při cestě do Abcházie jsme museli letět nejdříve do Ruska, konkrétně Soči, protože Abcházie není většinou států mezinárodně uznanou zemí, nemají letiště ani mezinárodní status. Ze Soči jsme se pak do Abcházie vydali vlakem. V "bolšoj Rossii" jsme strávili několik dnů, navštívili vedle olympijského města Soči také Adler, Dagomys, Krasnou Poljanu, nebo vyrazili do hor, kde jsme vystoupali na vrchol Kamennyj Stolb (2502 m) s nádhernými výhledy na západní Kavkaz...